Lépe později, než-li nikdy...

Tento blog by měl připomenout historii cvičení v Libčicích, zejména pak libčické gymnastiky a všestrannosti a podpořit jejich další rozvoj...

sobota 7. července 2012

VC Modřanský Tarzan (Praha) - So 26. 5. 2012


První letošní open air závod se již tradičně konal v pražských Modřanech. Až na technickou závadu s druhým dohmatovým čidlem proběhl závod bez problémů a diváci mohli shlédnout spoustu vynikajících výkonů a osobních rekordů. Také co do počtu nových závodníků byl tento závod celkem ojedinělý, protože skoro polovina startovního pole byla na tomto závodu vůbec poprvé. I co se týče počasí, ke kterému se pořadatelé modlili, se vydařilo. Bylo polojasno, příjemný mírný vítr a teploty lehce nad 20 stupňů Celsia, prostě jako na objednávku.
Jako první se nám na tomto závodě představila kategorie muži, což není úplně tradiční řazení pro ostatní velké ceny, ale na druhou stranu je to kategorie pro diváky asi nejzajímavější, s největší účastí a s největšími souboji o přední příčky. Letošní hlavní kategorie mužů se zúčastnilo celkem 25 závodníků a diváci mohli sledovat výkony v rozmezí 20 sekund, od úžasných téměř 6 s po heroické výkony nad 25 s. O první tři příčky se již celkem tradičně porvali Štěpán Muchka, Ondřej Košťák a Tomáš Filip. Nejlépe z tohoto souboje vyšel snad jako vždy Štěpán, který si svým výkonem 6,13 s ze druhého kola zajistil první místo. Druhý skončil Ondra, který svého nejlepšího času dosáhnul také ve druhém kole a jako třetí tedy skončil kdo jiný, než Tomáš, který svůj nejlepší čas vybojoval v kole čtvrtém, jež měl hodnotu 6,69 s. Tito tři borci byli také jediní, kterým se podařilo pokořit sedmisekundovou hranici. Zmiňme čtvrté místo, o které vedli celý závod souboj Jan Král a Daniel Martinec. Oba závodníci se téměř každé kolo předháněli a ve výsledku ze souboje vyšel lépe Dan. Časem 7,33 s si opět vylepšil své osobní maximum. Chce se říci „tento stroj na osobáky“, se zúčastnil sedmnácti velkých cen ve své kariéře mezi muži a z toho si dokázal vylepšit svůj rekord již potřinácté, což je neuvěřitelné. Jeho první linii osobáků v řadě, s počtem 9, bude ale překonávat asi již těžko. Za zmínku stojí například i výkon Filipa Šmejkala, který sice skončil na 8. příčce, nicméně s časem 7,78 s si vylepšil svůj osobní rekord, což je také po několikáté za sebou, tak mu držíme palce, ať mu jeho progresivní forma vydrží při nejmenším tak jako Danovi. Také zajímavé výkony předvedli ale i další závodníci, jedním z nich je i Michal Strnad, který si vylepšil svůj osobák skokem o více jak 4 vteřiny a jeho současný nejlepší čas tak činí 10,50 s. Zmíním také ještě Honzu Černého, Vladimíra Panušku a Ladislava Kubečka mladšího, kteří na závodech šplhali vůbec poprvé.
Na osmimetrovém laně závodí také seniorská mužská kategorie, která letos měla tři zástupce. Byli jimi Ladislav Kubeček, držitel seniorského rekordu, který s časem 8,53 s vybojoval první příčku, jako druhý skončil Lubomír Jokel s časem 12, 82 s a na třetím místě, který zaostal za druhým Lubošem o pouhé tři setiny sekundy, byl Luboš Šikula s časem 12, 85 s. Všichni tři šplhali na tomto závodě celkem pod svoje možnosti, tak doufejme, že na další závody dorazí v lepší formě a ukážou nám, co v nich je. Do této kategorie se zjevně notně připravuje Pavel Coufal, který příští sezonu bude šplhat se třemi zmíněnými. Na dnešním závodě si Pavel, ještě v kategorii Muži, zlepšil své maximum na hodnotu 9,09 s, takže ani Láďa Kubeček nebude mít své jisté. Ovšem zmiňme ještě, že v sezoně 2013 přibude ještě jeden závodník do kategorie senioři, nímž je Omer Saad, který je schopen dávat časy hluboko pod 7,5 s.
Po olympijské disciplíně mužů a seniorů na osmi metrech se představily kategorie šplhající na 4,5 metrech. Jsou jimi tradičně dorostenci, dorostenky a ženy. Nepamatuji, že by se snad nestalo, aby něžné pohlaví převálcovalo, co do počtu závodníků, chlapce, ale zázraky se dějí a letošní Tarzan byl svědkem účasti 4 žen, jedné žačky a pouze dvou dorostenců. Jako první šplhali kluci, kde byl favoritem Karel Janda, jenž potvrdil svou formu a ve čtvrtém pokuse dohmátl v čase 3,10 s, což je jeho osobní rekord a zároveň rekord dorostenecké kategorie, gratulujeme! Téměř stejný čas předvedl i ve vyřazovacím pavouku na Memoriálu BŠ, ovšem jelikož je to mimosoutěžní akce, čas se mu nezapočítal a tak si na Tarzanovi vynikající formu potvrdil. Jako druhý se umístil Jirka Hanus s časem 3,66 s.

Autoři textu: KP, TF




Foto k zobrazení



pátek 6. července 2012

Nové město nad Metují - šplh na 14m laně

 


I na Velké ceně v Novém městě nad Metují zvítězil libčický dorostenec Karel janda ve šplhu na 4,5m. Dále v kategorii žáků ve šplhu bez přírazu na 3m byl stříbrný náš Jenda Pokorný a bronzový pohár za 3. místo získal Adam Polinec. V kategorii 14m v Athénsko olympijském šplhu se zůčastnili dva borci a to Vašek Kraus a Karel Janda. Oba zaslouží poděkováni, že vůbec se odvážili tohoto šplhu. Vašek se sice umístil z 3O borců na 18 místě, ale tento začínající závodník, ač absolvoval teprve tři závody (2x na 8m a 1x na 14m) by mohl být příkladem mladším svou pílí, vytrvalostí a energií spojenou s chutí se neustále zlepšovat. Karel Janda v závodě na 14m opět překvapil a svým druhým pokusem za 19,64 sec skončil na 4 místě. Proto se těšíme na Velkou cenu v Libčicích 25.8.2012 v SO na koupališti, kde proběhne Memoriál J. Gruncla a sokolů zakládajících s rozšířeným závodním programem v kategorii nejmladších do 6 let šplh na 3m tyči s přírazem a pro kategorii Veřejnost je připraven závod na 4,5m bez přírazu a rozdílů věku a pohlaví. Věříme i v účast řady vynikajících borců z Prahy, Mladé Boleslavi a Moravy. Těšíme se na naše nejmladší, kteří již měsíc trénují šplh na tyči, mohu říci, že velmi úspěšně. Zveme všechny sportovce, kteří si troufnou vyšplhat 4,5m bez přírazu. Přijďte mezi nás na Libčickou plovárnu, kde se celé prázdniny bude cvičit a posilovat.
Sportovcům a sportu Zdar.                        Jaroslav Novák (trenér)



pondělí 17. srpna 2009

Letní cvičiště v akci...

Cvíčení v létě na koupaliští má něco do sebe... a takhle to tam letos vypadalo... :-)



A někteří i cvičili, tak trochu...více zde
Zdroj Koupaliště 15.8.2009

sobota 18. července 2009

Nové letní cvičiště na koupališti

Letos po několika letech jsme mohli opět obnovit tradici letního cvičení v areálu koupaliště. A to hlavně díky vstřícnosti a podpoře pana Krejcara a houževnatosti bratra Nováka...

K dispozici máme 10 m lano na šplh, včetně jištění, kruhy, hrazdu, dále pak prostor pro základní akrobatické prvky (gymnastický pás) a stálky pro nácvik stojek a obratů.

pondělí 29. června 2009

Nesmrtelný Maho... :-)

Největší úspěch? Lidi si mě pamatují

Kdo byl minulý víkend na Mistrovství republiky v Brně, nemohl přehlédnout zástupy gratulantů, kteří se po závodě hrnuli k Petru Novákovi, dnes už bez přehánění legendě české sportovní gymnastiky. Jaké přitom měl populární "Maho" pocity a co to pro něj znamenalo, nejen na to jsme se Petra zeptali za vás.


Jak jsi se vlastně při všech těch gratulacích cítil?

No byl jsem samozřejmě hodně dojatý. Když tak nad tím přemýšlím, tak za čtyřicet let - za šestatřicet let gymnastiky - jsem nic hezčího nedostal. Ani hodnotnějšího, a to je pravda. Chtěl bych všem gymnastům a gymnastkám moc poděkovat a hlavně Martinovi Konečnému a Kubovi Suchánkovi, kteří to všechno spískali. Díky kluci!

A co jsi se svým dárkem udělal?

Já nic, já jsem to přinesl domů a asi za půl hodiny to viselo na stěně - to víš, manželka. Otevřel jsem dveře a visí to hned naproti dveřím. Ještě na to dala nějakou medaili, co jsem přivezl z ligy. Ale ta medaile neznamená nic proti tomu, co ti kluci udělali...

Z republiky jsi vlastně letos žádnou medaili nepřivezl, viď?

Medaile z republiky...v první řadě kdyby mi šlo o medaili z republiky, tak tam nebudu dělat takový krávoviny, jak tam vždycky dělám. A lidi by se tak nebavili. Vždyť to víš, ve finále když půjdu stejnou sestavu jako v základu, tak si odnesu třeba i tři medaile. Ale to není ono, ty lidi na to čekají, že něco změním a že něco udělám. Gymnasti a nakonec i ty lidi v hledišti. Víš, ono o tu medaili vůbec nejde. Mě se třeba líbila jedna maminka, která nahrála to předávání s tím, že mi jej pak pošle. A ta mi říkala: "Prosímvás, jednu věc nedovedu pochopit, jak jste spadnul z té hrazdy na konci, z takové vejšky rovnou na obličej... každej jinej by byl mrtvej a vy jste vstal a smál jste se..."

No jo, stará škola...

Jo, máš pravdu, je to zvyk. A to bylo přesně ono. Já jsem nakopl do gingra, ale nepustil jsem se. Padal jsem zpátky, udělal sklopku a musel jsem se otočit. A pak jsem šel konec a říkal si - pokud se chceš dostat do finále, tak půjdeš dvojný skrčmo, doskočíš a odejdeš. Přišel ten první veletoč a já si říkám - no ale zase, je tady spousta lidí a když půjdu dvojný skrčmo ... no tak půjdu čtyřku a rozbiju si držku ... (Petr se pobaveně směje). Samozřejmě na evropě nebo na světě to neřeším, tam bych udělal to dvojný skrčmo a šel bych.

Jak tě poslouchám, kluci tě pěkně dojali...

No to jo. Trochu jsme si pobrečeli všichni, i starej Bolty uronil slzu. Akorát mě překvapilo, jak se všichni přidali, rozhodčí a tak...

Koukal jsem ale, že ti přáli i další, já viděl třeba Láďu Novotnýho, jak k tobě seběhl z hlediště...

Tam jich seběhlo z hlediště...a ti, kterým to bylo asi trapný, mi pak přáli venku.

Takže spokojenost?

No mě hlavně těší, že to mělo ten efekt, kvůli kterýmu jsem znova začal. Kolik lidí tam bylo, teď na republice. A proč tam byli a proč šli celý šestiboj? To mě potěšilo. Že třeba v půlce závodu přišel Zbyňa a říká mi, že na kruhy nejde. Počkej, povídám mu, vždyť jsi říkal, že půjdeš šestiboj - kdybys tam měl udělat sklopku, výkrut a salto, tak jdi na ty kruhy. Zamyslel se a říká: "Tak jo". A odjel to. To samý Krejčoves, přišel s tím, že půjde na republice tři nářadí. Tak mu povídám: "Koukej, Pavle, ty budeš v Rakousku čtrnáct dní trénovat celej šestiboj. Já mám proti vám všem nevýhodu, já ve středu a čtvrtek budu někde tahat skříně, budu z toho vyřízenej, ale já ten šestiboj na republice půjdu..." Samozřejmě kdybych se chtěl dostat do finále na nářadí, tak ten šestiboj nepůjdu...

A co říkáš třeba na Milana Krejčího, to je skoro tvůj vrstevník?

To je ještě mládežník, je mu pětatřicet. Ale byli jsme spolu třikrát čtyřikrát na světě. Míla je výbornej, to je prostě mašina. Ten nikdy nespadl. Prostě nastoupí a zacvičí. A jede ty svoje klasický sestavy, který dělával...něco tam chybí, ale třeba přidal veletoč na bradlech. To nikdy nedělal. Taky se v pětatřiceti něco naučil. Míla mě moc potěšil, to je frajer. A víš proč to šel? Protože pět let tam sedí v hledišti a kouká. Pět let říká, to není možný. A já ho vždycky popichoval - tak a co ty? To je právě to, co jsem vždycky chtěl. Sice ten první rok to vypadalo bledě, ale druhej už tam bylo pár lidí a tento rok se sejdou lidi, kteří už necvičili. Ale přitom na to měli, každej z nich. A najednou šli všichni; třináct lidí šlo šestiboj. A každý z nich měl někde slušnou úroveň. To mě potěšilo, že bylo takových lidí. Že ten smysl, abych začal znova cvičit, to asi mělo. To je ten princip, kterej jsem chtěl docílit a to se mi povedlo, aspoň částečně.

Pamatuješ si, kam všude ses jako gymnasta podíval, na kolika jsi byl vůbec mistrovstvích? Byl jsi třeba tenkrát v Praze na Mistrovství Evropy?

No všechno asi ne, ale světy a evropy si pamatuju. V Praze jsem byl tehdy jenom v hledišti. Na posledním kontrolním závodě před tímhle mistrovstvím jsem sice skončil druhý, ale popadal jsem v prvních dvou kontrolácích a tak jsem závod sledoval jen jako divák. Jinak když to počítám, tak těch světů bylo šest - Austrálie, Německo, Portoriko, Japonsko, Švýcarsko, Čína. Evropy tuším jenom dvě.

A co považuješ za svůj největší gymnastický úspěch? A vyber prosímtě něco jiného než tuhle neděli...

Největší úspěch, no to je otázka... Víš, co je pro mě nějvětší gymnastický úspěch? Když přijedu po deseti letech na nějaké závody, na evropu nebo na svět, tak si mě každý pamatuje. A jenom z toho důvodu, že jsem vždycky dělal něco extra. Nikdy jsem sice nevyhrál, nikdy jsem nebyl ve finále, ale dělal jsem třeba těžší věci než mistři světa. Pak jsem se koukal na finále a přišlo mi to jednoduchý. Proto si mě pamatovali. A to potěší. Když na tebe třeba koukaj jako na šílence. Třeba první svěťák potom, co jsem se vrátil ke cvičení, před třemi lety v Ghentu. V autobuse jsem potkal kluka, se kterým jsme kdysi závodili, teď tam byl jako mezinárodní rozhodčí. Ptal se mě, jestli jedu jako trenér nebo rozhodčí. Když jsem mu řekl, že jako závodník, zasmál se slovy "good joke". Prostě si myslel, že si z něj dělám srandu. A když jsme pak dojeli do haly a já se začal svlíkat a brát si řemínky, docela koukal. A to je pro mě asi ten největší úspěch. I když jsem žádnou evropu ani svět nevyhrál, vidím, že ty lidi na mě nezapomněli.

Tak to je krásná tečka. Já ti za sebe i za gymnet přeji, abys ještě dlouho bavil gymnastikou sebe i lidi kolem a abychom my všichni mohli zase netrpělivě čekat, co si to na nás ten "Maho" připravil za kulišárny.

Hodně dalších úspěchů nejen v gymnastice, Petře.
(převzato z http://www.gymnet.cz/ 29.6.2009)

sobota 16. srpna 2008

Bordel, špína, smrad, ale šlo to i tak...:-)

Naštěstí už tyhle obrázky patří do historie...kompletní rekonstrukce areálu sokolovny proběhla v tetech 2007-2008 s celkovými náklady cca. 9 mil Kč...přičemž část byla pokryta z dotace MŠMT ve výši cca. 7,5 mil Kč.

Sokolovna 14.4.2004